Rozhovor s Ing. Lukášem Lamačem

Ing. Lukáš Lamač - "Jsem toho názoru, že člověk by se měl rozvíjet po všech stránkách a myslím, že waldorfská škola je v tomto směru nezaměnitelná."

Jeden z prvních absolventů waldorfské školy (WŠ) v Semilech. Jak na školu vzpomíná? V čem vidí její přínos a kam jeho kroky vedly dále? Čtěte dále a dozvíte se odpovědi nejen na tyto otázky.

Jak se díváte na waldorfskou školu z pohledu vzpomínek dítěte?

Nevím, jestli dokážu správně izolovat vzpomínky dítěte od těch časem pozměněných a dospělých. Z dnešního pohledu jsme měli vlastně veliké štěstí, protože WŠ v Semilech vznikla pro náš ročník v pravou chvíli a měli jsme tu čest být první třídou nové Waldorfské školy. Tehdy jsme si ovšem žádnou výlučnost nepřipouštěli. Ba naopak, spíše jsme často vysvětlovali ostatním, proč jezdíme na základní školu až do Semil, ač jsme z Turnova, proč nedostáváme známky a cože je to vlastně za novinku s "rozvolněnou" výukou, která nutně musí vést k menší vzdělanosti a horšímu uplatnění.

Jako děti jsme ale rozdíl nedokázali uchopit. Spíše jsme vnímali velké nadšení všech, kteří se okolo školy nějakým způsobem angažovali a vnímali velkou osobní vazbu až přátelství s mnohými učiteli a samozřejmě ostatními žáky. To, že to nebylo jinde běžné, jsem postupně zjišťoval od kamarádů mimo WŠ a byl za výběr mé školy svým rodičům víc a víc vděčný.

Co vám WŠ přinesla?

Mně osobně spoustu celoživotních přátel, se kterými se často a rád potkávám.

Kam směřovaly vaše kroky po WŠ?

Protože jsem spíše technicky založený a nejbližší mi bylo vždy stavebnictví, rozhodl jsem se pro Střední průmyslovou školu stavební v Liberci. Tenkrát samozřejmě Waldorfské Lyceum v Semilech nebylo ještě ani ve smělých plánech. Na nás bylo teprve ukázat, že se v dalším vzdělávání dokážeme z WŠ prosadit.

Následně jsem šel studovat do Prahy na ČVUT fakultu stavební. Po základních dvou letech na pozemním stavitelství jsem se rozhodl pro zaměření na vodní stavby a promoval na katedře hydrauliky a hydrologie. Po 8 letech praxe stavbyvedoucího ve středně velké stavební firmě jsem získal autorizaci ČKAIT.

Jaký byl přechod z WŠ na klasický systém vzdělávání?

Řekl bych, že po krátké adaptaci byl přechod bezproblémový, snad jen ztráta osobního přístupu u učitelů pro mě byla jistým zklamáním.

Myslíte si, že vás WŠ připravila na další vzdělávání, pracovní uplatnění, případně vás nějak formovala?

Řekl bych, že je zde několik věcí, které mě v dětství v souvislosti s WŠ formovaly. Bylo to zejména časté vystupování před ostatními, pravidelná divadelní a hudební vystoupení, různé trhy, jarmarky, výlety, ale také dílny, kde jsme si vyzkoušeli všemožná řemesla a dovednosti. Nejvíce ze všeho to ale jistě byli přátelé a pozitivní přístup.

Jaká je vaše oblast působení dnes?

Vrátil jsem se před dvěma roky k mému zaměření z ČVUT, tedy k vodním stavbám, konkrétně k vodárenství. Mou pracovní náplní je plně zajišťovat a kontrolovat výstavbu vodních děl jako jsou vodní zdroje, vodojemy, ČOV, inženýrské sítě a související infrastruktura.

Jedna z prvních staveb v tomto zaměstnání byla výstavba inženýrských sítí a kompletní rekonstrukce ulice Tyršova, ve které WŠ v Semilech stojí a kudy jsem denně do školy chodil.

Byl jste na vámi vybraný obor vzdělávání z WŠ dostatečně připraven?

Můj obor je značně specifický a základní škola asi nemá ambice jej nějak významněji obsáhnout, ale pamatuji si, že jsme asi ve druhé třídě jeden vodní zdroj čistili. Myslím, že to byl malý skalní vývěr ve Věžickém údolí a byl to zážitek na celý život 

Jak vidíte WŠ z pohledu dospělého a co si myslíte o waldorfské pedagogice obecně?

Jsem toho názoru, že člověk by se měl rozvíjet po všech stránkách a myslím, že WŠ je v tomto směru nezaměnitelná. Vyzkoušeli jsme si toho opravdu hodně, na některých táborech i velmi autenticky. Škola nás provedla jak uměleckou tvorbou, tak technickou stránkou a učila nás tím směrem i přemýšlet. Myslím, že je to skvělý způsob, jak mladému člověku zajistit všeobecný rozhled, základní zručnost a úctu k řemeslu a hodnotám.