Rozhovor s Petrem Matouškem

06.06.2019

Ing. Petr Matoušek, DiS. - akustik, skladatel. Zajímají vás jeho vzpomínky na školní léta? Chcete se dozvědět, jakým směrem se vydal? Dozvíte se v rozhovoru, který poskytl Martině K. Wittmayerové v červnu tohoto roku.

Jaký je váš pohled na waldorfskou školu (WŠ) z pohledu vzpomínek dítěte?

Jsem rád za tuto otázku, protože já osobně jsem jako dítě nevnímal, že bych byl součástí něčeho speciálního či snad alternativního. Logicky to takto dítě vnímat nemůže, protože je nepopsanou knihou a prostřednictvím pedagogiky a výchovy nasává, co k němu přichází. Vzpomínám si na možnost vnímání světa z různých úhlů, ať se jednalo o humanitní směry (poznávání kultur a jejich směrů filosofických i teologických), oblast techniky a řemesel (možnost zažít a zkusit si samostatně něco vyrobit), nebo oblast umění, kde jsme rozvíjeli tvořivost.

Co vám WŠ přinesla?

Hlavně základní a střední vzdělání na takové úrovni, abych mohl pokračovat libovolným směrem na VŠ, který mě zajímal. Dále pak komplexní vnímání světa, přičemž jak to teď vnímám, s větším důrazem na duchovní rozměr. Jako student první středoškolské třídy si pamatuji velké nasazení ze strany učitelů i žáků, aby se nová střední škola ukázala v tom nejlepším světle.

Kam směřovaly vaše kroky po WŠ?

Moje zaměření na lyceu bylo přírodovědné a dál jsem pokračoval studiem na Fakultě životního prostředí ČZU v Praze, kde jsem studoval studijní program Krajinné inženýrství. Zároveň jsem si plnil sen stát se hudebním skladatelem a paralelně s tímto jsem studoval na Konzervatoři Jaroslava Ježka. Bylo to náročné, ale stálo to za to.

Jaký byl přechod z WŠ na klasický systém vzdělávání?

Nijak zvlášť jsem netrpěl (smích). Myslím, že hlavní rozdíl byl v tom, že jsem byl na univerzitě z pohledu učitelů jeden z mnoha studentů - tak trochu číslo ve studijním systému. To je ale celkem logické, protože na bakalářském stupni nás bylo poměrně mnoho a pedagogové tak neměli čas na nějakou individuální práci. Na magisterském stupni se to zlepšilo. Myslím, že mi vyhovovalo se na univerzitě něčemu soustavně věnovat půl roku v rámci předmětů, cítil jsem v tom návaznost na waldorfské epochy - které byly v tomto ohledu ještě intenzivnější. Přechod na konzervatoř byl ještě hladší. Podle mého názoru to bylo tím, že se jednalo o uměleckou školu, podobně jako i waldorfská škola kladla důraz na umění. A co se týče školního zvonění, to jsem nezažil nikdy, takže nemohu srovnávat.

Jestli a jak vás WŠ připravila na další vzdělávání, pracovní uplatnění a osobní (nepracovní) život? Případně co jiného než WŠ vás ve zmíněných oblastech posouvalo?

Jak jsem již řekl, co se týká vědomostí získaných na waldorfské škole, při studiu na VŠ jsem měl na čem stavět, dokonce jsem v některých oblastech měl náskok. Co se týká pracovního života, myslím si, že waldorfský student může trochu narazit, jestliže se dostane do pracovního koloběhu, ve kterém je hlavním účelem vydělat peníze. Nedokážu posoudit, a nerad bych to dával za vinu waldorfské pedagogice, jestli to vychází pouze z mojí povahy, nebo ve mně byl nedostatečně rozvinut smysl pro jakousi podnikavost a kladný vztah k ekonomické prosperitě.

Jaká je vaše oblast působení dnes? Máte pocit, že vás k vašemu oboru nasměrovala WŠ?

Pracuji v oboru, který jsem studoval na Fakultě životního prostředí ČZU v Praze, i když jsem trochu vybočil už v rámci své diplomové práce směrem k dopravě a problematice hluku. Waldorfská škola mi dala možnost vybrat si přírodovědný směr, tedy abych tak řekl, nasměrovala mě a pomohla mi pokračovat v rámci osobního výběru. Hudbu mám momentálně jako koníček - v této oblasti vděčím za pedagogickou i osobní podporu Základní umělecké škole v Semilech a následně Konzervatoři Jaroslava Ježka v Praze.

Jak vidíte WŠ z pohledu dospělého? Co si myslíte o waldorfské pedagogice obecně?

Waldorfskou pedagogiku vnímám velice kladně. Obecně si myslím, že vychovává osobnosti, lidi samostatně uvažující, kriticky myslící se schopností dávat věci do souvislostí. Tím samozřejmě nechci říci, že tomu tak není na jiných školách. Zároveň bych chtěl zdůraznit, že školu tvoří převážně učitelé a žáci/studenti. Ač samozřejmě pedagogický směr do jisté míry vyučování někam usměrňuje a formuje ho, největším tahem a motivací jsou pedagogové, kteří dokáží na studenty přenést své nadšení a přimějí je k diskuzi. Toto charizma logicky nemá každý, ale já jsem takovéto pedagogy na waldorfské škole měl a čerpám z jejich přístupu k věcem kolem nás dodnes - jak v pracovním, tak i osobním životě.



© 2018 Nadační fond | Všechna práva vyhrazena.
Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky